V souvislosti s evropskou směrnicí RED III dochází ke zpřísnění limitů pro vypouštění skleníkových plynů. V segmentu dopravy se výrazně zrychlí tempo snižování jejich emisí. Do roku 2030 by měly klesnout o 14,5 % v porovnání s rokem 2010 (původně to bylo 6,0 %). K naplňování tohoto cíle se zavázaly členské země EU, v Česku je to podchycené zákonem o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb.
Jedním z kroků, jak toho dosáhnout, je zvýšení příměsi bioetanolu (biolihu) v benzinu. Nové palivo E10 ho již podle názvu obsahuje až 10 %, zbylých 90 procent představuje klasický benzin. Podíl složky je ovšem variabilní, palivo s označením E10 proto může obsahovat i nižší poměr biolihu. Ten je v podstatě alkoholem vyrobeným fermentací biomasy, jako jsou cukrová třtina, kukuřice nebo obilí. Právě proto je brán jako obnovitelná složka, protože rostliny CO2 zase spotřebovávají.
Postupný přechod na palivo E10 se týká primárně nejrozšířenějšího Naturalu 95 (tvoří asi 95 % veškerého benzinu prodaného v Česku). U dražších vysokooktanových benzinů distributoři v drtivé většině počítají s normou E5, jejíž výhradní bioložkou je ETBE (ethyltercbutylether), které žádné problémy nezpůsobuje ani ve větším množství.
Biolíh je mísitelný s benzinem a zvyšuje oktanové číslo paliva, což zlepšuje jeho hoření. Přítomnost etanolu v E10 ovšem zvyšuje schopnost paliva absorbovat vodu, což může vést ke zvýšené korozi kovových částí palivového systému. A to je jeden z hlavních problémů, které benzin E10 starším vozům přináší. Typickým případem budiž stále početně zastoupená Škoda Felicia s motory 1.3 BMM i MPI (šestnáctistovky problém nemají).
A co všechno benzin E10 přináší?
Etanol může reagovat s kovovými a plastovými částmi palivového systému, včetně palivových nádrží, čerpadel, vstřikovačů a karburátorů. Vozidla vyrobená před rokem 2000 často nemají komponenty odolné vůči vyšším koncentracím etanolu (například gumové hadice a těsnění), což může vést k jejich rychlejšímu opotřebení a selhání. Některé části palivového systému proto vyměňte za odolnější. Nebojte, investice se pohybuje v řádu stokorun, přinejhorším v nižších tisících korun.
Automobily plnící emisní normu Euro 4 (nejpozději od 1. 1. 2006) by k používání benzinu s desetiprocentním podílem bioetalonu měly být již přizpůsobeny z výroby. Kompatibilitu svého vozu s benzinem E10 si můžete ověřit zde.
E10 má nižší energetickou hustotu než tradiční benzin, což znamená, že na jednotku objemu poskytuje méně energie. To může vést k mírnému snížení výkonu motoru a vyšší spotřebě paliva. Odběr se ovšem zvýší minimálně, zhruba o jedno procento, což v praxi téměř nepoznáte.
Vysoká schopnost bioetanolu absorbovat vodu může způsobit problémy se startováním motoru, zejména pokud vozidlo dlouho stojí. Voda může kondenzovat a usazovat se v palivovém systému, což vede k problémům s korozí a špatným spalováním paliva. Starší automobily, které nejsou denně používány, mohou být zvláště náchylné k těmto problémům, což může vést k dražším opravám.
U benzinu E10 se obecně nedoporučuje delší skladování. Před odstavením vozu, ale také například zahradního traktůrku či sekačky na trávu proto v nádržích nechejte pouze minimální množství paliva. A nenechávejte jej ani přes zimu v kanystrech.
Vedle zmíněných úprav palivového systému a dalších komponent je řešením přechod na benzin s vyšším oktanovým číslem. Natural 98 sice vyjde dráž (o palivech s ještě vyšším oktanovým číslem ani nemluvě), motoru to ovšem nijak neuškodí. Dále můžete také E10 míchat s palivem s nižším obsahem biolihu. V případě polovičního podílu N98 totiž máte jistotu, že se podíl obnovitelné složky udrží maximálně na pěti procentech.
Na druhou stranu bioetanol neznamená pouze starosti. Samotný líh má oktanové číslo 109, po smíchání s 90 procenty benzinu se proto oktanové číslo Naturalu 95 o něco zvýší.
Další výhodou je čisticí schopnost lihu. Jestliže do motoru nepřidáváte čisticí aditiva, biolíh může sám o sobě snížit množství usazenin v sání, na sacích ventilech a ve vstřikování a zlepšit tím fungování motoru a zvýšit jeho životnost.
