Češi patří mezi vášnivé cyklisty, ačkoliv jízdní kolo používají spíše ve volném čase než jako běžný dopravní prostředek. Často si tak bicykly bereme na dovolené a různé výlety. To s sebou ovšem nese dilema, jak jízdní kola na místo dopravíme.
Pokud jedeme osobním autem, máme vlastně jenom několik způsobů, které si v článku představíme a ukážeme si i jejich přednosti a negativa.
Nejjednodušší způsob, ke kterému nepotřebujete žádné zvláštní vybavení. Má ovšem svá omezení. Potřebujete dostatečně prostorné (hlavně do délky a výšky) a praktické auto (v případě sedanu máte smůlu). Do malého hatchbacku asi dospělé kolo nedáte. Do malého kombi už ale ano. Tenhle segment ovšem s příchodem čtvrté generace Škody Fabia v roce 2021 de facto skončil.
Mezi nevýhody tohoto řešení patří bezpečnost. Kolo totiž budete mít hned za první řadou sedadel. Náklad je tudíž nutné pořádně zafixovat. Navíc v tomhle režimu převezete maximálně dvě osoby včetně sebe. Nutné je také před každým naložením sundat přední kolo, s ním se totiž bicykl dovnitř nevejde.
Tohle řešení je dostupné pouze pro auta s pátými dveřmi, majitelé sedanů či jiných nekompatibilních aut tudíž mají smůlu. Kvůli ukotvení je nelze použít ani v případě, kdy je vůz vybaven střešním spoilerem či lištou na spodní hraně pátých dveří. Navíc také blokují přístup do zavazadelníku, nezřídka také koncová světla a výhled.
Některé typy navíc dovolují kolo uchytit pouze za horní část rámu, což diskvalifikuje dámská kola. Upevnění navíc není nejpevnější, takže se může stát, že vám kolo bude za jízdy narážet do auta.
Jedinou výhodou nosiče na pátých dveřích je cena. Obvykle vyjdou maximálně nízké jednotky tisíc korun.
Dlouholetá klasika, od které se postupně začíná upouštět. Těch důvodů je hned několik. Peníze k nim ovšem tolik nepatří. Pořízení příčných nosníků a nosičů kol totiž není zase až tolik nákladné. To je ovšem asi to jediné pozitivní.
V ostatních ohledech totiž převážení kol na střeše není vůbec praktické. Už samotné nakládání do výšky minimálně 1,4 metru (u SUV klidně o desítky centimetrů výše) není moc pohodlné a obvykle se neobejde bez dvou párů rukou. Při manipulaci navíc hrozí poškození kola i samotného vozu, nemluvě o tom, že menší postavy budou mít s nakládáním problém. Těžká elektrokola pak na střechu už prakticky nenaložíte (nebo alespoň ne jakžtakž pohodlně).
Podle hodnoty užitečného zatížení střechy sice vcelku pohodlně odvezete až čtyři kola, jenže v tu chvíli musíte počítat s výrazně horší ovladatelností, omezenou dynamikou (to aby vám odpor kola neodfoukl), citlivostí na boční vítr a vyšší spotřebou. Zapomenout nemůžeme ani na výškové omezení. Do podzemních parkovacích domů v takovém případě nezajedete. Problém můžete mít také na venkovských či lesních cestách se stromy, jejichž větve zasahují do silnice
Jeden z nejobvyklejších způsobů přepravy jízdních kol je zároveň tím nejlepším. Nutné je ovšem mít automobil s tažným zařízením. Pokud ho nemáte a váš vůz je zároveň homologován pro přepravu přívěsných vozíků, můžete si tzv. kouli dodělat dodatečně. Cenově se tažné všeobecně pohybuje od 15 tisíc výše.
Nosič je vcelku jednoduché připevnit, přeprava bicyklů za autem ovšem logicky omezuje výhled. Pokud máte zadní parkovací senzory, musíte je vypnout, jinak vám budou pípat. Některá auta ovšem sama poznají, že využíváte tažné zařízení, a senzory deaktivují.
Další výhodou je možnost nosič odklopit a dostat se do zavazadelníku. To výše zmíněné řešení v podobě nosiče na pátých dveřích neumožňuje.
Každé tažné zařízení má ovšem váhový limit (tzv. zatížení na oji či svislé zatížení tažného zařízení), které značí, kolik kilogramů můžete na kouli naložit vertikálně. Pokud tedy máte například 75 kilogramů, musíte do omezení započítat hmotnost samotného nosiče a jednotlivých kol.
U klasických bicyklů by to problém být neměl, u těžších elektrokol už ano. V průměru váží 23 až 25 kilogramů, tedy zhruba až o deset kilogramů více než běžné kolo. Místo tří čtyř „biků“ proto odvezete dva.
Vzhledem k tomu, že nosičem zakryjete svou zadní poznávací značku, budete ji muset při každém použití nacvaknout na nosič, nebo si zažádat o vydání třetí značky za 650 Kč. Učinit tak můžete na kterémkoliv dopravním úřadu u nás.
