V prvním díle jsme si představili pětici konkurentů mladoboleslavské Škody Fabia, která je jedním z absolutně nejčastěji inzerovaných ojetých aut v Česku. V následujícím článku se zaměříme na další pětku konkurentů, mezi kterými nechybějí ani o něco menší modely, byť také spadající do segmentu B, který v česku známe jako malá auta.
Poslední dvě generace korejského hatchbacku můžeme směle prohlásit za zcela legitimní konkurenty zavedených evropských a japonských malých aut. Sourozenec Hyundaie i20 se může pochlubit podobnými kvalitami.
Rio je globální model, což s sebou nese jistá specifika. Design se ovšem povedlo navrhnout velmi univerzálně. I po letech třetí vydání (2011 až 2017) zůstává líbivé. Dalším faktorem celosvětového působení jsou spíše jednodušší motory. Korejskému modelu byla některými vyčítána absence zážehových motorů s přímým vstřikováním, které jsou úspornější. U ojetiny je ovšem nepřímé vstřikování představuje bonus. Sací kanálky, ventily a prostor ve válcích díky tomu tolik netrpí usazováním nespáleného paliva.
Z nabízených motorů doporučujeme menší benzinový čtyřválec o objemu 1,25 litru (řada Kappa). Větší čtrnáctistovka z řady Gamma z poloviny první dekády 21. století. Tyto agregáty prosluly kolabujícím jádrem takzvaného startovacího katalyzátoru.
U aktuálního, čtvrtého provedení také doporučujeme motor 1.25, tentokrát ovšem přidáme i čtrnáctistovku, která už spadá do rodiny jednotek Kappa. K dispozici je též přeplňovaný tříválec 1.0 T-GDI. Ten potěší velmi slušnou dynamikou, spotřebou už tolik ne.
Mezi negativa poslední Kie Rio patří tužší podvozek, některé lacinější materiály v interiéru a nižší zůstatková hodnota (to v případě koupě ovšem naopak potěší). Pozitivní stránky ovšem celkově převažují. Rio se může pochlubit skvělým poměrem ceny a užitné hodnoty, spolehlivostí, praktickým interiérem s dostatkem prostoru a především tovární sedmiletou zárukou, která je omezena nájezdem 150 tisíc kilometrů.
Na první pohled nenápadný vůz je ve srovnání s evropskou konkurencí menší a vyhoví spíše dvěma dospělým cestujícím. Pokud vám ovšem tohle omezení nevadí, poslední dvě generace (druhá a třetí) udělají skvělou službu. Už u druhého vydání Mazda přišla s váhově úspornější konstrukcí, která ovšem ani po dlouhých letech kvality dvojky nijak nesnižuje.
U druhé generace se nejlépe jeví nejmenší třináctistovka (objem 1348 cm3), která nejede o moc hůř než o dvě deci větší benzinový sourozenec. Obavy z koroze se zatím nenaplňují, přitom s oranžovým morem měly starší mazdy velké problémy.
Stále ještě aktuální čtvrté vydání už vsadilo na technologii Skyactiv,která vedle nízké hmotnosti při životě udržuje atmosférické zážehové motory.
Nástupce byl nabízen výhradně se čtyřválci o objemu 1,5 litru. Na diesel zapomeňte, u malých aut je zbytečný. Navíc na něj narazíte zřídka. Ideálem je proto benzin s výkony od 55 do 85 kilowattů. Novější modely nabídnou modernější variantu s mild-hybridním pohonem. Ten ovšem představuje potenciální servisní riziko, navíc Mazda 2 je úsporná i bez něj.
V devadesátých letech se jednalo o poměrně oblíbený japonský městský vůz, jeho sláva ovšem postupem času vyhasla. Poslední model K14 opustil „diblíkovský“ charakter a podivný design a vsadil na atraktivní ostré tvary a techniku aliančně spřízněného Renaultu. Micra díky tomu vznikala po boku minulého Renaultu Clio.
Z motorů můžeme jednoznačně doporučit přeplňovaný zážehový tříválec o objemu 0,9 litru. Tomuhle agregátu se začátkem minulé dekády mnozí posmívali za nepřímé vstřikování benzinu (konkurence totiž přecházela na přímý vstřik), čas ale ukázal, že se jednalo o správný krok. Devítistovka sice možná není nejúspornější, zato je ale velmi spolehlivá, což u malé ojetiny potěší dvojnásob.
Před dlouhými roky problematická vznětová patnáctistovka s francouzským původem zde již figuruje ve vylepšené podobě, takže by s ní žádné zásadní trable být neměly. Ovšem opět platí, že těžký diesel je v malém autě zbytečný luxus, byť zejména ve Francii tohle spojení bývá velmi oblíbené.
Jestliže model 207 byl kritizován za vysokou hmotnost, nástupce přijel v menším a lehčím balení. Pohledný tří- a pětidveřový hatchback byl nabízen i s přeplňovanými zážehovými motory, jako absolutně nejlepší se ovšem jeví atmosférické tříválce o objemech 1,0 a 1,2 litru. S nimi byste neměli udělat chybu.
U Peugeotu 208 a dalších modelů s konceptem i-Cockpit s malým volantem a vyvýšenými budíky je důležitá osobní zkušenost. Ne každému tohle rozvržení vyhovuje. Spousta řidičů si stěžuje na horší výhled na palubní přístroje a na volant „utopený“ v klídně.
Přeplňovaný tříválec 1.2 PureTech s přímým vstřikováním nemá rád krátké cesty (ostatně jako všechny přímovstřikové motory), u šestnáctistovky THP si dejte pozor za zanášení motoru karbonem.
Generace D a E jsou na rozdíl od předchůdců v Česku docela opomíjené. Přitom se jedná o skvělá a spolehlivá auta. Corsa D stojí na lehce upravené platformě Fiatu Grande Punto, základ je tudíž velmi robustní. Z motorů doporučujeme jak zážehovou dvanáctistovku, tak zejména o dvě deci větší agregát. Menší jednotka má paradoxně delší kvalty, na dálnici je tudíž lepší.
Jestliže toužíte po automatu, automatizované manuální převodovce Easytronic se vyhněte obloukem. Její životnost je omezená, navíc nepotěší ne zrovna komfortním řazením. Trochu archaická čtyřstupňová měničová skříň je mnohem lepší.
Nástupce s přídomkem E je vlastně výrazně zmodernizované „déčko“, což znamená upravenou architekturu ze společného vývoje s Fiatem a také velmi podobnou nabídku motorů. Zde sice přibyly přeplňované motory o objemech 1,0 1,4 a 1,6 litru, jistotou je opět atmosférická dvojice 1.2 a 1.4. Také zde platí, že měničový automat je lepší než pětistupňový automatizovaný manuál.
